Ministerstvo vnitra začalo hromadně zamítat žádosti Syřanů o ochranu s odkazem na zlepšení situace v zemi, která však podle dostupných informací zůstává nestabilní a riziková.
19.4.2026:
V posledních několika týdnech se na naši organizaci začínají ve velkém obracet občané a občanky Sýrie, kteří žádají o právní pomoc v azylovém řízení. Ministerstvo vnitra ČR totiž začalo občanům tohoto blízkovýchodního státu hromadně vydávat negativní rozhodnutí o neudělení nebo neprodloužení mezinárodní ochrany s odůvodněním, že situace v Sýrii se zlepšila natolik, že již v České republice ochranu nepotřebují. Jde přitom o krok, kterému v mnoha případech předcházely měsíce nejistoty a očekávání. Žadatelům, kteří o mezinárodní ochranu (či o její prodloužení) žádali v minulém roce, totiž ministerstvo ve velkém přerušovalo řízení a s rozhodnutím vyčkávalo.
Křehká země
Sýrie má za sebou nesmírně obtížné a tragické období. Pro připomenutí: země se od března roku 2011 zmítala v rozsáhlé občanské válce, kterou rozpoutalo násilné potlačení demonstrací během tzv. arabského jara. Mnohostranný konflikt, do něhož se v následujících téměř patnácti letech zapojily stovky státních i nestátních aktérů, povstaleckých skupin i extremistických organizací (z nichž pravděpodobně nejvýraznější byl tzv. Islámský stát), vyhnal z domovů více než polovinu z 22 milionů Syřanů. V roce 2016, kdy byl zaznamenán nejvyšší počet vysídlených Syřanů, se mimo své domovy nacházelo celkem 13,5 milionu syrských občanů. Přibližně 7 milionů osob uprchlo před násilím do jiných částí Sýrie, přes 6 milionů osob však bylo donuceno vyhledat útočiště za hranicemi své země. Zdaleka nejvíce osob našlo ochranu v sousedních státech – nejvíce syrských uprchlíků přijalo Turecko (v současnosti hostí cca 2,3 milionu osob ze Sýrie), Libanon (přes 500 tisíc osob) a Jordánsko (400 tisíc osob) – https://data.unhcr.org/en/situations/syria. Z ostatních států nejvíce Syřanů přijalo Německo (přes 700 000 osob); v celé Evropské unii se pak nachází okolo jednoho milionu syrských občanů.
Situace nabrala rychlý spád na konci roku 2024. Dne 8. prosince 2024 padl režim dlouholetého syrského prezidenta Bašára al-Asada; kontrolu nad státními orgány převzala prozatímní vláda vedená povstaleckou skupinou Haját Tahrír aš-Šám (HTS, v češtině Organizace pro osvobození Levanty). V čele státu (a přechodné vlády) stanul Ahmad aš-Šara, jehož vláda si stanovila několik strategických cílů směřujících k obnově země. Mezi ty zásadní patří dostat zbytek území pod kontrolu státních orgánů, ukončit mezinárodní izolaci a zajistit návrat syrských uprchlíků do země. Z dlouhodobějšího hlediska pak země směřuje k rekonstrukci válkou zničené infrastruktury a k nastartování domácí ekonomiky tak, aby se zbavila závislosti na humanitární pomoci.
Přechodné vládě nelze v těchto oblastech upřít jisté úspěchy. Za poslední rok se podařilo kombinací vojenských a diplomatických kroků dostat pod kontrolu další území, zejména v severovýchodní části země (https://understandingwar.org/research/middle-east/syrian-government-offensive-forces-syrian-kurdish-group-to-capitulate/). Syrský prezident Ahmad aš-Šara pokročil i ve své snaze vykročit z mezinárodní izolace, když se v rámci několika schůzek sešel s předními světovými státníky. Co se třetího vytyčeného cíle týče, podle posledních dat z konce března se do země vrátilo přes 1,5 milionu Syřanů (https://www.unhcr.org/media/syria-situation-regional-flash-update-70), většinou ze sousedních států.
Z nejistoty do nejistoty, z tábora do tábora
To však neznamená, že je situace v zemi stabilní. I přes zmíněné vojenské a diplomatické úspěchy nemá přechodná vláda nad zemí stále plnou kontrolu – zmínit je třeba zejména oblasti poblíž syrsko-tureckého pohraničí, které i nadále kontrolují kurdské Syrské demokratické síly, nebo region Suvajdy na jihu země, který se vládě nepodařilo získat pod kontrolu ani během intervence v loňském červenci (např. zde: https://understandingwar.org/map/assessed-control-of-terrain-in-syria-february-16-2026-at-200-pm-et/).
Ani na „kontrolovaném“ území přitom není bezpečno – i zde nadále působí řada protivládních sil různého původu, ať už jde o zbytky proasadovských milicí, nebo bojovníky Islámského státu. Vládní jednotky se s těmito skupinami snaží vypořádat, jejich působení však i nadále zanechává civilní oběti.
V případě počtů navrátilců se ďábel skrývá v detailu.
Zaprvé: vracející se vysídlené osoby přicházejí zejména z okolních států, kde často žily v naprosto nuzných podmínkách uprchlických táborů. I nejisté podmínky současné Sýrie jsou pro ně často lepší než přežívání v prostředí dočasného přístřeší v syrském pohraničí.
Zadruhé: drtivá většina navrátilců přichází do země dobrovolně. Lze tedy předpokládat, že se do země vracejí zejména ti, které v ní čeká alespoň nějaké sociální či materiální zázemí. To však zpravidla není případ našich klientů a klientek. Před nucenými návraty dlouhodobě varuje i UNHCR: https://www.unhcr.org/news/press-releases/unhcr-historic-return-displaced-syrians-presents-opportunity-and-urgent.
Zatřetí: návraty výrazně urychluje současné zhoršení bezpečnostní situace v regionu. Zejména v případě osob vracejících se z Libanonu jde spíše o druhotný útěk z aktivního konfliktu než o návrat do země. V zemi původu je navíc často čeká obdobně nejistá situace – z důvodu přetížení podpůrných mechanismů pro navracející se osoby jsou opět odkázány na humanitární pomoc mezinárodních organizací, jakož i na jimi poskytované nouzové ubytování v uprchlických táborech.
Bezpečný návrat?
Ministerstvo vnitra ČR v negativních rozhodnutích ve věcech mezinárodní ochrany uvádí, že situace v Sýrii, zejména pak v oblastech Damašku a dalších měst kontrolovaných přechodnou vládou, je natolik stabilní, že umožňuje bezpečný návrat do země. Toto tvrzení přitom opakuje i u osob pocházejících z oblastí, které ani nyní nemá oficiální vláda pod kontrolou, a to s argumentem, že u těchto osob je možné vnitřní přesídlení do oblastí, které jsou, alespoň z pohledu ministerstva, bezpečnější.
S tím však nelze souhlasit. Situace v Sýrii je i nadále nestabilní a křehká. Bezpečnostní i humanitární situace zůstává špatná, a to i v oblastech, které má přechodná vláda pod kontrolou. Podpůrné humanitární mechanismy jsou navíc momentálně přetížené osobami prchajícími ze sousedního Libanonu; nad Sýrií se zároveň vznáší nejistota, zda nebude zatažena do íránsko-izraelského konfliktu.
Česká republika nikdy nebyla cílovou zemí syrských uprchlíků. Podle posledních dat Ministerstva vnitra ČR z konce roku 2025 se v České republice nachází 1 611 občanů a občanek Sýrie (toto číslo zahrnuje i osoby pobývající na území na základě standardních pobytových oprávnění) – https://mv.gov.cz/clanek/ctvrtletni-zprava-o-migraci-za-iV-ctvrtleti-2025.aspx). Podle stejného zdroje pak Česká republika eviduje za rok 2025 celkem 27 žádostí o mezinárodní ochranu podaných občany a občankami Sýrie. Nelze tedy hovořit o tom, že by prodlužování ochrany těmto osobám stát nějak zvlášť zatěžovalo. Česko má kapacity na to, aby vysídleným osobám nemuselo ukončovat ochranu předčasně a aby jim mohlo poskytnout příležitost k návratu do země až ve chvíli, kdy na to ony i přijímající stát budou řádně připraveni.
UNHCR dlouhodobě vyjadřuje názor, že za současné situace syrští uprchlíci „nemají být nuceni k návratu“ – https://www.unhcr.org/news/press-releases/unhcr-historic-return-displaced-syrians-presents-opportunity-and-urgent. S tímto stanoviskem se v Organizaci pro pomoc uprchlíkům plně ztotožňujeme. Je nutné trvat na tom, aby se uprchlíci a uprchlice vraceli do stabilní bezpečnostní situace. Taková však situace v Sýrii momentálně ještě není.
Právničky a právníci OPU budou i nadále bojovat za bezpečí všech vysídlených uprchlíků a uprchlic, za právo na pečlivé a individuální posouzení jejich případů a za jejich návrat v humánních a bezpečných podmínkách. Předčasný návrat nepomůže nikomu – uprchlíky vystaví závažnému nebezpečí, přetíží mechanismy humanitární pomoci v zemi a zvýší riziko sekundární migrace.
Kontakt pro média:
Štěpán Komárek
stepan.komarek@opu.cz