Při prvním příchodu ukrajinských uprchlíků nám bylo jasné, že naše pomoc bude potřeba dříve než jindy. Abychom jí mohli poskytnout, potřebovali jsme zjistit jak? Proto se náš tým v OPU rozrostl o ukrajinsky mluvící kolegy, kteří tlumočí a žijí s námi i s klienty jejich příběhy.
Pracujeme v týmech profesionál a překladatel, ale leckdy zkušenosti z vlastní minulosti předčí teorii a klientům také dokáží pomoc. Za sebou mají totiž stejně tak přesun z rodné země a integraci v ČR. Rádi se s vámi podělíme, jaká byla jejich cesta až k nám do OPU a v pokračovacím seriálu vám představíme naše kolegyně. První medailonek patří Oleně H. Žije v Praze 3 roky s rodinou a dostat se do Prahy byl její sen.
„Přestěhovat se do Čech byl můj sen. Hledala jsem lepší budoucnost pro své tři děti. Ale samozřejmě, že na cestě a adaptaci bylo mnoho obtíží. V České Republice získal manžel pracovní povolení a následně jsme mohli na jeho vízum zažádat o pobyt i já s dětmi. Problém nastal tehdy, kdy se ukázalo, že firma, kde muž pracoval, měla dluhy na sociálním a finančním, což byla pro Ministerstvo vnitra velká překážka. Nemohli jsme si prodloužit dokumenty. Manžel proto na radu právníka, aby o doklady nepřišel, změnil zaměstnavatele. Byla to výzva, protože najít dobrou práci v krátké době je těžké. Ale nakonec se podařilo manželovi změnit zaměstnavatele a prodloužit doklady, později i mě a mé tři děti.
Kvůli komplikacím s prodloužením dokladů jsem nemohla dva roky pracovat. Začala jsem se intenzivně věnovat studiu češtiny a po získání volného přístupu na trh práce jsem přemýšlela, co bych chtěla dělat. Jak najít práci a jakým směrem budu směřovat? I přesto, že mám vystudovanou vysokou školu ekonomickou, vždy jsem cítila vnitřní touhu pomáhat druhým a poskytovat jim podporu. Když jsem zjistila, že OPU potřebuje dvojjazyčné pracovníky v sociálních službách, hned jsem cítila, že je to právě to, co mě v této fázi života bude naplňovat. „
