Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) přelomově vyložil mezinárodní klimatické právo a zastal se také klimatických migrantů
V naprosto zásadním poradním názoru z 23.7.2025 Mezinárodní soudní dvůr na 132 stranách vyložil závazky států k ochraně klimatu, a to na základě celé řady mezinárodních smluv a závazků. Soudní dvůr se také zastal klimatických migrantů.
Soudní dvůr, jako nejvyšší právní autorita OSN na oblast mezinárodního práva veřejného, především konstatoval, že smlouvy o změně klimatu stanoví pro smluvní státy závazné povinnosti zajistit ochranu klimatického systému a dalších složek životního prostředí před antropogenními emisemi skleníkových plynů. Vyjmenoval pak celou řadu klimatických a dalších úmluv, ze kterých tato povinnost chránit klima vyplývá – nejen Pařížskou úmluvu, ale také Rámcovou úmluvu o změně klimatu, Kjótský protokol, Úmluvu OSN o mořském právu, Úmluvu o biologické diverzitě a další a poukázal také na mezinárodní obyčejové právo (povinnost předcházet podstatné újmě na životním prostředí a povinnost spolupracovat na předcházení poškození klimatu). Ani odstoupení od Pařížské úmluvy, ze které mj. vychází také Klimatický zákon EU (Nařízení (EU) 2021/1119) s návaznými předpisy označovanými jako Zelená dohoda tedy nezbavuje stát jeho povinností zajistit ochranu klimatu a neškodit, tedy nezpůsobovat zásadní újmu klimatickému systému a životnímu prostředí.
Soudní dvůr rovněž konstatoval, že podmínky vyplývající ze změny klimatu, které mohou ohrozit životy jednotlivců, mohou vést k tomu, aby hledali bezpečí v jiné zemi nebo jim zabránit v návratu do své země. Podle Soudu mají státy povinnosti podle zásady non-refoulement (zákazu navrácení), pokud existují závažné důvody domnívat se, že existuje reálné riziko nenapravitelné újmy na právu na život v rozporu s článkem 6 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, budou-li jednotlivci navráceni do své země původu (případ Teitiota proti Novému Zélandu, Výbor lidská práva, 24. října 2019).
Závěry ICJ budou velmi důležitým nástrojem pro právníky a soudy v tzv. klimatických žalobách, které jsou často jediným nástrojem, jak donutit stát a velké korporace k větší aktivitě v oblasti změny klimatu.
The International Court of Justice (ICJ) interpreted international climate law and defended also climate migrants.
In an absolutely crucial advisory opinion of 23 July 2025, the International Court of Justice interpreted (ICJ) in 132 pages the obligations of states to protect the climate, based on a number of international treaties and commitments. The Court also stood up for climate migrants.
In particular, the ICJ, as the United Nations‘ highest legal authority on public international law, has held that climate change treaties impose binding obligations on States Parties to ensure the protection of the climate system and other components of the environment from anthropogenic emissions of greenhouse gases. ICJ then listed a number of climate and other conventions from which this obligation to protect the climate arises, i.e. not only the Paris Convention, but also the Framework Convention on Climate Change, the Kyoto Protocol, the UN Convention on the Law of the Sea, the Convention on Biological Diversity and others, and referred as well to the binding customary international law (the obligation to prevent significant harm to the environment and the obligation to cooperate in preventing climate damage). Thus, even withdrawal from the Paris Convention, on which, among other things, the EU Climate Law (Regulation (EU) 2021/1119) and its successor legislation, known as the Green Deal, is based, does not relieve the State of its obligation to ensure climate protection and to ensure that it does not cause substantial harm to the climate system and the environment.
The Court has also held that conditions resulting from climate change that may threaten the lives of individuals may lead them to seek safety in another country or prevent them from returning to their own country. In the Court’s view, States have obligations under the principle of non-refoulement where there are substantial grounds for believing that there is a real risk of irreparable harm to the right to life, contrary to Article 6 of the International Covenant on Civil and Political Rights, if individuals are returned to their country of origin (see Human Rights Committee, Teitiota v. New Zealand, 24 October 2019.
The ICJ’s findings will be a very important tool for lawyers and courts in so-called climate litigation lawsuits, which are often the only means of forcing the state and large corporations to take greater action on climate change.