YouDecide

 Naslouchání nad rámec slov: Úvahy o milníku v rámci fokusní skupiny

V rámci konsorcia YoU Decide jsme tento měsíc dosáhli významného milníku: dokončení tří diskusí fokusních skupin (FGD) v Praze, Budapešti a Varšavě, které svedly dohromady ukrajinské mladé lidi vysídlené v důsledku rozsáhlé invaze, aby se podělili o své zkušenosti s přechodem do dospělosti v nových městech. Tyto diskuse zahrnovaly zkušenosti s orientací v nové realitě – hledáním nového domova, dokončením školy, zápisem ke studiu nebo nutností najít si brigádu, výzvami při hledání nových koníčků, navazování přátelství a naděje do budoucna.

YoU Decide je projekt sociální inovace financovaný EU, který vede organizace Missing Children Europe ve spolupráci s partnery Terres des Hommes v Maďarsku (TdH), OPU v Česku a nadací ITAKA v Polsku. V rámci tohoto projektu tým Heartwarmingly Research pokračoval ve své participativní a na traumatu založené práci s vysídlenými ukrajinskými mladými lidmi prostřednictvím školení národních partnerů a samotných mladých lidí, kteří jsou součástí Mládežnické poradní rady (YAB). Někteří z těchto mladých lidí – Diana, Ruslan a Herman – se stali mladými spolufacilitátory, kteří vyplnili mezery a pomohli ostatním mladým lidem sdílet své zážitky buď povzbuzováním, nebo vlastním příkladem.

Následné debriefingové sezení – vedené výzkumným týmem Heartwarmingly a místními terénními týmy partnerských organizací – odhalilo nejen hlasy odolnosti mezi mladými účastníky, ale také kritické pohledy na sociální a emocionální prostředí, které formuje jejich životy v exilu.

Identita, adaptace a význam sounáležitosti

Ve všech FGD – v Česku, Maďarsku a Polsku – se objevila některá opakující se témata.

Jedním z nich bylo napětí mezi sounáležitostí a vyloučením. Účastníci hovořili o tom, jak se jejich pocit identity vyvíjel od opuštění Ukrajiny. Pro některé se hledání nových koníčků nebo učení se místním jazykům stalo mostem k integraci. Pro jiné to podtrhlo jejich odlišnost.

V České republice účastníci popisovali, jak se snaží najít sociální skupiny nebo komunitní aktivity vhodné pro jejich věk. Tyto výzvy však podnítily kreativní formy odolnosti. Jedna mladá žena se podělila o svůj sen proměnit své hobby, pletení, v malý podnik, což tým popsal jako „ukázku toho, jak kreativita a iniciativa mohou vzkvétat i v nejistých podmínkách“.

V Maďarsku mezitím mladí účastníci hovořili o omezeném přístupu k rekreačním prostorům a o zásadní roli koníčků – jako je fotografie a IT – při vytváření pocitu osobního prostoru a sounáležitosti.

V Polsku účastníci popsali podobnou rovnováhu mezi přizpůsobením se a ambicemi. Mnoho z mladých lidí se svěřilo, že od příjezdu do Varšavy museli přizpůsobit své koníčky a sociální interakce novým okolnostem. Někteří objevili nové zájmy, jako je plavání, zatímco jiní se více věnovali stávajícím kreativním činnostem, včetně fotografie a digitálního designu. Pod touto otevřeností se však skrývaly příběhy o omezeních. Účastníci upřímně hovořili o obtížnosti skloubit školu a brigádu, zejména ti, kteří živí sebe nebo své rodiny. Někteří také uvedli případy xenofobie ve vzdělávacích zařízeních, které ovlivnily jejich přístup k přátelstvím a zapojení do komunity. Navzdory těmto tlakům mladí lidé nadále hledali nové způsoby, jak navazovat kontakty. Jeden účastník popsal, jak mu členství v místním plaveckém klubu pomohlo cítit se „viděný“ v novém prostředí, zatímco jiný se podělil o to, jak mu dokumentování každodenního života prostřednictvím fotografií umožnilo zpracovat změny, které prožíval. Pro mnoho z nich se koníčky staly formou tichého odporu – způsobem, jak získat zpět kontrolu a kreativitu v kontextu, kde se stabilita často jeví jako nedosažitelná.

Koníčky jako cesta k uzdravení a symptom (ne)propojenosti

Ve všech třech zemích se objevil zajímavý trend, že po vysídlení si mladí lidé volí spíše individualističtější koníčky, jako je kreslení, fotografování, hraní na hudební nástroj nebo poslech hudby, jízda na motorce nebo jogging, případně hraní videoher. Poměrně mnoho z nich zmínilo, že přestali s předchozími skupinovými aktivitami, jako je tanec, basketbal nebo deskové hry, kvůli nedostatku peněz, času, neznalosti jazyka nebo místních lidí. Pouze hrstka z nich uvedla, že pokračuje ve skupinových sportech, jako je hokej nebo tanec.

Například v Česku facilitátoři pozorovali, že mladí lidé, kteří se dříve účastnili týmových aktivit, se po vysídlení často přesunuli k individualističtějším koníčkům. Tato změna sice někdy vedla k izolaci, ale také podpořila sebereflexi a nezávislost.

V Maďarsku se koníčky staly klíčovým mechanismem zvládání situace – způsobem, jak znovu získat kontrolu a vyjádřit identitu uprostřed nestability.

A v Polsku několik účastníků popsalo, jak jim vyzkoušení nových aktivit, jako je plavání nebo natáčení dokumentárních filmů, dalo nové aspirace do budoucna.

Prostřednictvím těchto aktivit našli vysídlení mladí lidé pocit kontinuity, kreativity a sounáležitosti, i když jiné aspekty života byly nejisté.

Jedním z nejkonzistentnějších zjištění ve všech třech zemích byla transformativní role koníčků. Ať už prostřednictvím tance, sportu, fotografie nebo řemesel, kreativní zapojení poskytovalo most mezi minulou a současnou identitou. Přesto existovala řada výzev a omezení v přístupu k nim, zejména k těm koníčkům, které spojují mladé lidi.

Vzdělání, práce a tlaky nezávislosti

Druhým opakujícím se tématem byla výzva najít rovnováhu mezi vzděláním, prací a osobním růstem.

V Polsku i Maďarsku účastníci popisovali napětí spojené s orientací v nových vzdělávacích systémech a zároveň přispíváním do rodinného rozpočtu. Některé děti bez doprovodu čelily dodatečnému tlaku, aby se rychle staly samostatnými. Jedna ukrajinská dívka v Polsku také hovořila o genderově podmíněném tlaku, aby se starala o své mladší sourozence doma, a zároveň se orientovala na univerzitě a v práci na částečný úvazek.

Práce bez oficiálních smluv, někdy i nad rámec zákonného věku, nebo nerespektování věkových omezení byla rozšířená ve všech třech zemích. V Česku několik účastníků vysvětlilo, že pracují bez smluv v barech a restauracích, skladech,

Výzkumníci v Maďarsku zjistili, že někteří účastníci, zejména ti ve věku 16 let a starší, opustili formální vzdělávání vedoucí k vysokoškolskému titulu – tento vzorec souvisí s flexibilní školskou politikou, zejména v Maďarsku, a ekonomickou nutností vydělávat si na živobytí. Skupinové diskuse odhalily, že zatímco digitální nástroje, jako jsou jazykové platformy s umělou inteligencí, poskytovaly podporu, absence stabilních vzdělávacích a emocionálních struktur zůstává kritickým problémem.

V Polsku účastníci zdůraznili potíže s přístupem k lékařské a psychologické podpoře, přičemž často zmiňovali jazykové bariéry a omezenou dostupnost ukrajinsky mluvících odborníků.

Příběh jednoho z účastníků – o nalezení přijetí a porozumění díky podpůrnému učiteli  – ilustroval transformativní dopad, který mohou mít i malé gesty inkluze.

Obnova stability: domovy a sounáležitost ve třech zemích

Ve všech třech zemích – České republice, Maďarsku a Polsku – účastníci hovořili o každodenní realitě nejistoty bydlení. Mnozí z nich žijí ve sdílených nebo dočasných prostorech, často s omezeným soukromím, kde je obtížné studovat, odpočívat nebo se prostě cítit jako doma. V některých případech mladí lidé stále přecházejí mezi azylovými domy, sociálním bydlením nebo pěstounskými rodinami, což podtrhuje křehkou povahu jejich životních podmínek.

V České republice mladí lidé žijící v sociálních bytech vyjádřili vděčnost za bezpečné ubytování, ale také emocionální zátěž způsobenou nestálostí. V Maďarsku účastníci spojovali přeplněné bydlení a diskriminaci na trhu s nájemním bydlením s pocity vyloučení a nestability. V Polsku několik účastníků uvedlo, že stísněné bytové podmínky ovlivňují jejich schopnost studovat a odpočívat – tichý, ale neustálý tlak, který ovlivňuje jejich pohodu.

Jak uvedl jeden z facilitátorů: „I když se stěny kolem nich neustále mění, vytvářejí si pocit domova prostřednictvím toho, co sami vytvoří.“

Důležitost vytváření bezpečných prostorů pro hlasy mladých lidí

Skupinu v Praze vedla naše zkušená psycholožka Iaroslava, co-facilitátorem se stal Ruslan a významnou úlohu zapisovatele přijal Mykola, interkulturní pracovník OPU.

Mladí spolufacilitátoři poznamenali, že z interakce byla záměrně odstraněna hierarchie.

Pomocí inkluzivních facilitačních metod byli účastníci povzbuzováni, aby vedli části diskuse a sdíleli příběhy vlastními slovy. „Rozcvička byla rychlá a přirozená,“ poznamenal jeden z facilitátorů. „Nebylo třeba žádných her na prolomení ledů – všichni chtěli mluvit.“

Tato atmosféra vzájemného respektu umožnila vzácný druh otevřenosti. Účastníci diskutovali nejen o svých každodenních rutinách, ale také o osobních zkušenostech s vysídlením, adaptací a identitou. Jak shrnul jeden z výzkumníků: „Tito mladí lidé mají hodně co říct, ale příliš často se cítí neslyšeni, protože nejsou občany země, ve které žijí.“

Zaznamenávání zkušeností, budování porozumění

Závěrečné debaty podtrhly význam pečlivé a empatické dokumentace. Vědci zdůraznili, jak participativní metody – kdy účastníci ovlivňují nejen to, o čem se diskutuje, ale i jakým způsobem – prohlubují porozumění a umožňují mladým lidem vnímat sebe sama jako spoluautory svých vlastních příběhů.

Každý tým zdůraznil potřebu trvalého zapojení: následných setkání, důsledné komunikace a dlouhodobého mentorství. Vzhledem k tomu, že mnoho programů pro mládež v celé Evropě postihly škrty v financování, slouží tyto FGD jak k výzkumu, tak k intervenci – zajišťují, že hlasy mladých lidí budou i nadále ovlivňovat politiky a programy, které se jich týkají. Na konci každé skupiny si účastníci vytvořili origami s tajnými přáními, co by si přáli v dané zemi změnit.

Výhled do budoucna

V rámci pokračování projektu YoU Decide se společnost Heartwarmingly Research Consultancy nadále věnuje participativnímu výzkumu zohledňujícímu traumata, který uznává aktivitu a komplexnost mladých lidí, kteří byli vysídleni. Poznatky získané z těchto FGD – zahrnující témata identity, vzdělávání, sounáležitosti a odolnosti – tvoří důležitý základ pro další fázi projektu.

Díky pozornému naslouchání a spolupráci projekt nejen generuje znalosti, ale také posiluje sociální strukturu, která podporuje mladé lidi při obnově jejich životů.

„Nejde jen o sbírání příběhů,“ uvažoval jeden z výzkumníků během debriefingu. „Jde o to zajistit, aby tyto příběhy vedly k skutečnému porozumění a změně.“

O společnosti Heartwarmingly Research Consultancy

Heartwarmingly Research Consultancy se specializuje na participativní, na člověka zaměřený výzkum se zaměřením na migraci, blahobyt mládeže a sociální začleňování. Prostřednictvím své role v projektu YoU Decide výzkumný tým nadále zdůrazňuje životní zkušenosti vysídlené mládeže a přispívá k empatičtějšímu, na důkazech založenému navrhování politik v celé Evropě.