OPU ve spolupráci s Fórem pro lidská práva a advokátní kanceláří Matiaško podalo od začátku roku celkem tři ústavní stížnosti ve věci zajišťování dětí. Tématem imigrační detence dětí se Ústavní soud bude zabývat teprve potřetí ve své historii. Pokud stěžovatelé uspějí, může dojít k zrušení nebo podstatnému omezení škodlivé praxe omezování osobní svobody rodin s dětmi v českých imigračních detencích.
První případ se týká rodiny se šesti dětmi ve věku 2, 4, 8, 11, 12 a 14 let. Úřady tuto rodinu držely v detenčním zařízení 70 dní. V druhém případě šlo o rodinu se třemi dětmi ve věku 5, 11 a 17 let, kterou úřady zadržely na 81 dní. Policisté rodiny umístili do imigrační detence poté, co přicestovaly do ČR bez cestovních dokladů a víz. Policie je zajistila s cílem předat je Chorvatsku, které podle evropského práva odpovídá za posouzení jejich žádostí o azyl. Rodiny však nevěděly, že v Chorvatsku vůbec podaly žádost o azyl. Některé z nich si stěžovaly na podmínky v tamních táborech pro cizince – zmiňovaly rozbitá okna, špínu a šváby. Chorvatští policisté jim pouze odebrali otisky prstů a poté jim podle jejich výpovědí řekli, že mohou jít, kam chtějí.
Dle českého práva mohou být rodiny s děti zadržené v zařízení pro zajištění cizinců až 90 dní.
Zařízení nemohou opustit – úřady jim dočasně odebírají telefony a finance, čímž jim výrazně omezují možnosti komunikace s okolním světem. Český právní řád přitom nestanoví žádný spodní věkový limit pro umístění do detence, takže stát omezuje na osobní svobodě i velmi malé děti, včetně kojenců. Cizinci zároveň musejí uhradit náklady na své nedobrovolné zajištění. Zahraniční výzkumy ukazují, že omezení osobní svobody v imigrační detenci negativně ovlivňuje i starší děti – způsobuje jim úzkosti a může prohlubovat traumata, která si přivezly ze země původu.
Tématem imigrační detence dětí se Ústavní soud bude zabývat teprve potřetí ve své historii.
V předchozích dvou případech neshledal tuto praxi obecně rozpornou s ústavním pořádkem ČR a mezinárodním právem (sp. zn. III. ÚS 3289/14, IV. ÚS 1721/20). Mezinárodní judikatura v této věci však zaznamenala v posledních letech vývoj. Podle ESLP (Evropský soud pro lidská práva) je detence dětí krajním prostředkem, ke kterému lze přistoupit jen ve zcela výjimečných případech, při garanci dobrých podmínek zajištění a na nejkratší nutnou dobu. Za nepřiměřenou ESLP v minulosti shledal detenci rodin s dětmi, která byla podstatně kratší a trvala např. jen několik dní. Podle Výboru OSN pro práva dítěte je imigrační detence dětí vždy v rozporu s nejlepším zájmu dítěte a je tak vyloučena jako nepřiměřeně tvrdá. Stěžovatelé proto podali Ústavnímu soudu návrh na zrušení částí zákona o pobytu cizinců. Alternativně soudu navrhli předložit předběžnou otázku k Soudnímu dvoru EU. Ústavní stížnost soud zaregistroval pod sp. zn. I. ÚS 800/25, II.ÚS 1287/25 a IV. ÚS 1487/25.
Kontakt pro média:
Zuzana Pavelková
zuzana.pavelkova@opu.cz,
+420 730 158 779; +420 730 158 781