Děkujeme všem dobrodincům, kteří finančně či nabídkou ubytování pomohli manželům bez státní příslušnosti, kteří se ocitli v krizové situaci! S velkou pokorou si vaší pomoci neskonale vážíme a také velice obdivujeme, s jakou lehkostí jste ochotni tuto pomoc nabízet. Rádi bychom vám proto alespoň touto formou poděkovali za všechna vaše úsilí a také vysvětlili, jak se situace těchto lidí vyvíjí.
Většina z námi evidovaných osob v postavení žadatelů o status osoby bez státní příslušnosti dle ust. § 8 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., zákona o azylu má v ČR přátelé, kteří jim poskytují ubytování a stravu. Ne všichni se však mohou spolehnout na trvalou pomoc okolí a jejich příběhy tak mnohdy končí tragicky. Někteří z našich klientů trpí sebevražednými sklony, neboť žili a žijí dlouhá léta bez svého zavinění v právním vakuu, na hranici lidských možností.
Situace těchto lidí je po dobu žádosti o statut bez dobrých přátel velice obtížná. Ministerstvo vnitra jim uznává pouze legální pobyt na území. Mimoto jim ale odmítá přiznat byť i základní práva garantovaná zákonem o azylu (zejména účast na veřejném zdravotním pojištění, možnost pracovat a možnost ubytování v pobytovém středisku). A to navzdory rozsudku Nejvyššího správního soudu, který v obdobném případě stanovil, že by…“nebylo namístě, aby Ministerstvo vnitra odlišilo žádost o status osoby bez státní příslušnosti od žadatelů o mezinárodní ochranu, a nevyužil tudíž postupy upravené zákonem o azylu.“ Nejvyšší správní soud v dané souvislosti přímo uvádí, že by bylo nespravedlivé, „aby si Ministerstvo vnitra mohlo vybrat pro aplikaci pouze ta ustanovení zákona o azylu, která mu vyhovují, tedy využít pravomoci k posouzení žádosti a příslušné řízení provést, ale zároveň nepřihlížet k pravidlům stanoveným zákonem o azylu, jinými slovy volit si procesní i hmotněprávní pravidla ad hoc a tím pádem netransparentně.“ K uvedenému postupu však bohužel stále dochází a osoby bez státní příslušnosti se tak často nacházejí v pasti rámované nečinností státních orgánů. Tyto osoby se tak nachází ve vakuu, kdy z ČR nemohou ani odcestovat, byť by si to někteří i přáli, a musejí zůstávat v zemi, která jim musí sice zajistit pobyt, protože se nemají, kam vrátit a jiná země je nepřijme, ale zároveň jim žádná další práva nepřizná, byť by jim tyto práva poskytnout mohla a měla tak, aby tyto osoby úspěšně integrovala.
Manželé se tak ocitli v situaci, kdy nemohou pracovat, nejsou zdravotně pojištěni (na komerční pojištění nemají prostředky), nemají peníze, a nemají kde bydlet. Kromě toho tyto osoby nemohou být podpořeny sociálními službami ve smyslu azylového ubytování, neboť na tyto osoby zákon č. 108/2006 Sb, o sociálních službách, nepamatuje. Ubytování páru navíc stěžuje to, že pár česky jen trochu rozumí a oba mluví pouze rusky či německy. Navíc je paní po mozkové mrtvici a není na tom fyzicky a psychicky tak dobře, aby mohla bydlet samostatně bez manžela.
Nyní se, díky Vám, podařilo manžele na 2 týdny ubytovat u ochotných lidí, a za peníze, které se nasbíraly, na 1 měsíc zaplatit levnou ubytovnu v místě, kde funguje potravinová banka. Na měsíc a půl se podařilo odvrátit pád klientů na dno. Věříme, že Ministerstvo vnitra v blízké budoucnosti přehodnotí svůj názor a postoj k osobám bez státní příslušnosti a nechá je ubytovat se po dobu řízení v pobytovém středisku. Vidina rychlého řešení jejich situace ze strany ministerstva je však nejistá, proto budeme rádi za jakoukoliv další podporu a pomoc pro tyto naše klienty v tomto postavení.
