Konkrétně se návrh na zrušení týká ustanovení § 129a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, podle kterého je cizinec oprávněn podat žádost o propuštění ze zařízení nejdříve po uplynutí 30 dní od nabytí právní moci rozhodnutí o zajištění, rozhodnutí o prodloužení doby zajištění nebo rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení, nepodal-li žalobu proti takovému rozhodnutí, nebo nejdříve 30 dní od právní moci posledního rozhodnutí o jeho žalobě.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že toto ustanovení je protiústavní. Konkrétně je v rozporu s právem na osobní svobodu a právem na soudní ochranu. Podal proto Ústavnímu soudu návrh na jeho zrušení“. (zdroj NSS)
V praxi je totiž umožněno cizinci iniciovat soudní či jiný přezkum zajištění pouze jednou pokud je zajištěn na dobu delší než 30 dní (cizinci mohou být zajištěni na 90 dní s možností prodloužení na 180, v krajních případech na 545 dní), když písemné vyhotovení zamítavého rozsudku trvá zpravidla 30 dní a další přezkum lze iniciovat až za dalších 30 dní. Žádost o propuštění tak není cizinec zpravidla oprávněn podat v žádný moment svého zajištění (pokud podal žalobu), čímž mu je odepřeno právo na pravidelný přezkum důvodů zajištění.
Číslo návrhu Nejvyššího správního soudu: 8 Azs 26/2018-49.