Zadavatel: Městská část Praha 13

Realizátor: Organizace pro pomoc uprchlíkům

Období realizace: 4.5.2010 – 14.12.2010

Cílová skupina: cizinci z třetích zemí žijících na Praze 13

Terénní práce byla realizována dvěma sociálními pracovníky OPU, 1x týdně vždy v úterý, v čase od 14.00 do 19.00. Sociální pracovníci byli vybaveni letáky se službami, které nabízí OPU, dále letáky s kurzy českého jazyka a Příručkou pro cizince, kterou vydala MČ Praha 13 v rámci emergentního programu. Každý z pracovníků byl viditelně označen nášivkou s logem OPU.

V období realizace projektu bylo terénními pracovníky kontaktováno celkem 501 osob, z toho 295 mužů a 206 žen. Každá z oslovených osob byla informována o možnosti využití bezplatného sociálního a právního poradenství, případně s ní byl řešen nějaký aktuální problém, nebo byly podány informace o dalších službách nebo institucích.

Na začátku projektu byla Městská část Prahy 13 podrobně zmapována a byly vytyčeny oblasti, kde se cizinci nejvíce zdržují, či které by mohly být nejvíce problematické. Terénní pracovníci se zaměřili na následující oblasti: stanice metra (Nové Butovice, Hůrka, Lužiny, Luka, Stodůlky), zastávky autobusů, supermarkety a nákupní střediska (Galerie Nové Butovice, Obchodní centrum Luka), parky, stavby, mateřské školky, základní školy, sídliště, ubytovny a zdravotnická zařízení. Jako těžko přístupná ke kontaktu s cizinci byla definována sídliště Prahy 13. I přes velký počet cizinců žijících v bytech na sídlištích, byl kontakt s nimi minimální. V případech, kdy byly přístupné poštovní schránky se jmény obyvatel, byly do nich vhozeny letáky informující o službách nabízených OPU. Minimální kontakt si vysvětlujeme tím, že cizinci netráví svůj volný čas na sídlištích (kromě ojedinělých matek s malými dětmi na dětských hřištích), případně se z práce vracejí v pozdních hodinách a žádný volný čas nemají.

Jako nejefektivnější pro terénní práci byla vytipována okolí zastávek metra, parky, supermarkety či nákupní střediska a stavby. Na těchto místech docházelo k největšímu výskytu cizinců - muži a ženy vracející se z práce mezi 17. a 18. hodinou, mladiství sdružující se po škole, matky či babičky s malými dětmi, skupiny přátel, ale také muži čekající na výplatu či hledající práci. Na stavbách a při zateplování domů byli v 90% zaměstnáni cizinci.

Nejvíce oslovených cizinců pocházelo z Ukrajiny (218), dále z Vietnamu (103), Ruské federace (64), Uzbekistánu (15) a dalších zemí světa. Průměrně bylo osloveno 16 cizinců za jeden den (5 hodin) a v případech, kdy bylo poskytováno i sociální poradenství, byla průměrná doba kontaktu asi 20 minut.

Cizinci se na terénní pracovníky obraceli s konkrétními požadavky pouze výjimečně. Naprostá většina se pouze nechala informovat o nabízených službách a vzala si informační leták. Převážná většina oslovených byla také ochotna sdělit terénním pracovníkům svou zemi původu a druh pobytu v ČR. Malé množství z nich vzneslo požadavek na řešení nějakého konkrétního problému, nebo se chtělo bavit o konkrétní problematice. Pokud tyto situace nastaly, byla nejčastějším tématem problematika prodlužování víz a pobytů, problémy pracovněprávního rázu (agentury neplatí včas, nevyplácejí plnou mzdu nebo neplatí vůbec; zaměstnavatelé nechtějí zaměstnávat na pracovní smlouvy), bydlení, uzavření manželství, zdravotní pojištění, sloučení rodiny, ztráta cestovních dokladů, umístění dětí do školských zařízení. V některých případech, kdy není možné problém vyřešit na místě, na sebe cizinci nechávají telefonický kontakt, na kterém jsou po zjištění potřebných informací kontaktováni. V některých případech bylo využito i právní poradenství či tlumočení přes telefon.

Nedůvěru či nezájem cizinců svěřit se s aktuálním problémem sociálním pracovníků v terénu si vykládáme neznalostí metody terénní práce ze strany cizinců a tedy následnou nedůvěrou v profesionalitu terénních pracovníků a také neochotou řešit problém „na ulici“. Terénní práce je účinný nástroj v integraci cizinců, je však nutná větší propagace této metody mezi cizinci. Při prvním oslovení cizince terénními sociálními pracovníky docházelo totiž k nedorozumění a to v tom smyslu, že byli zaměňováni za osoby roznášející letáky na komerční bázi.