Ve výše zmíněných odstavcích se jedná o stanovení limitu doby poskytování dávky doplatek na bydlení, resp. příspěvek na bydlení. V plánovaném znění se jedná o celkovou dobu poskytování těchto dávek na max 60 kalendářních měsíců.

Toto ustanovení se může velmi negativně dotknout osob, kterým byla udělena mezinárodní ochrana ve vyšším věku, kdy již nestihnout odpracovat potřebné roky pro získání důchodu v ČR. Tyto osoby pak bývají zcela odkázány v otázce bydlení na dávkový systém, a to v podstatě do konce svého života.

Jako příklad uvádíme následující kasuistiku reálné klientky naší organizace:

Paní získala v ČR mezinárodní ochranu ve věku 70ti let. Doma odpracovala 30 let. Jelikož se zemí jejího původu není uzavřena smlouva o výplatě důchodů (a u azylantů ani využití této smlouvy není možné), je paní odkázána pouze na dávky pomoci v hmotné nouzi a příspěvku na bydlení ze systému státní sociální podpory. Měsíční nájemné klientky činí 3500 Kč, je jí hrazeno většinově z dávkových systémů. Ze životního minima 3126 Kč si paní platí zálohy na elektřinu (400 Kč). Na dávkách bude klientka závislá do konce svého života, není zde možnost zvýšení příjmu prací ani možnost získání levnějšího bydlení. Paní je v ČR sama, děti žijí v zemi původu s omezenými finančními prostředky.

Navrhujeme proto, aby byly oba paragrafy změněny následovně:

a)     vyjmenování skupin, kterých se toto ustanovení netýká ( např. osoby starší 65ti let, v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, apod)

b)     zmínění možnosti správního uvážení se zdůrazněním skupin, u kterých se správní uvážení zjm. aplikuje ( např. osoby starší 65ti let, v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, apod)

Mgr. Ludmila Bobysudová

zástupkyně ředitele OPU

V Praze dne 2.3.2011